Říjen 2014

Snídaně story

8. října 2014 v 19:52
Nejdůležitější, nejopomíjenější, nejhektičtější, nejpřehlíženější.
Snídaně.





Na jedné straně se obecně snídani přisuzuje až zázračná moc - probudí tělo, mysl, nastartuje metabolismus (kdo nesnídá, může počítat se všemi zdravotními neduhy od žaludečních vředů po neplodnost a demenci) na druhou stranu nikde nevypátráte recept na dobrou snídani.
Dobrou snídaní nemyslím x - tou variantu na chleba s něčím, ani super zdravé ovesné kaše ani brunch (jediná forma snídaně, která stojí za povšimnutí mistrům kuchařům z televizních show).
Myslím snídani, kterou zvládnete sníst během oblékání dětí, čištění (jejich) zubů, hledání boty, přípravy svačinky (atd.)
No tak samozřejmě s trochou nadsázky. Rozhodně zůstane provždy jednodušší zalít si kafe nebo čaj a běžet, pokud tohle je maximum, které hodláte své snídani věnovat.

Rozhodla jsem se vzít snídani pod svá křídla, trochu ji rozmazlit a dokázat (především sobě), že stojí za to se s ní vypořádat (ačkoliv máte proti sobě čas, děti, práci...sebe a čisté oblečení). Že nemusí být nudná, nedobrá, ani že není nutné pokaždé volit mezi zdravou a dobrou variantou. Že když už se rozhodnete si snídani dát, neměli byste ji odbýt.
Tak hurá, zakousněme se do toho! Následující týdny budu příspěvky na tomhle blogu věnovat tipům na snídaně. Občas lehce nekonvenčním, ale (doufám) vždycky skvělým. Aspoň tak, jak chutnají mně..
Těším se.

Biomatka

2. října 2014 v 21:24


Jsem biomatka?
Biomatka je odstrašující (aspoň pro mě) žena, která krmí sebe a své blízké (včetně nevinných bezmocných dětí) čistě přírodními super zdravými bio výrobky. Ne že bych měla něco proti zdravým přírodním produktům! Vadí mi zarytost, neústupnost a ...a taková ta ženská mateřská militantost, kterou kolem sebe určité typy šíří. Jedna známá tahala všude, kam se se svýma třema dětma pohnula, svoje podivně vypadající pomazánky a vodičky a ona ani její děti se ani nedotkly ničeho jiného. Skončilo to předvídatelně: děti začaly chodit do školy, kde objevily RÁJ vtělený do automatu na sladkosti...Vždycky si tuhle paní vzpomenu, když se sama začnu podezírat, jestli to s těma musli tyčinkama a krabičkama s ovocem, které nosíme my, moc nepřeháním.

Jako teď na poslední hodině Jáchymova tenisu.

Cestu zpátky chudák proprudil, protože VŠECHNY děti dostaly po tréninku sušenky - ale chudáček Korselt musel potupně křoupat křehký chlebíček.

Takže jsem se trochu zastyděla a výsledkem byly tyhle kakaové sušenky k svačině.

Sušenky peču moc ráda, protože se na nich většinou dá máloco zkazit a recepty jsou většinou dost primitivní, takže mí tři pomocníčci se můžou zapojit.

Tyhle mají navíc tu výhodu, že do nich nepotřebujete ani vejce ani mléko ani prášek do pečiva, což jsou suroviny, které u nás z nějaký záhadných důvodů stále dochází.

Jo a ještě cituju svou oblíbenou Nancy Clark (výživovou poradkyni z USA). Její knihy o zdravé výživě patří k těm nejlepším, co jsem kdy četla. Oceňuju hlavně její respekt k idividualitě, žádné striktní příkazy pro všechny a něco, čemu u nás říkáme zdravý selský rozum.

"Žádné jídlo není zdravé nebo nezdravé. Nezdravé je pouze zkažené nebo otrávené jídlo. Každá potravina obsahuje prospěšné živiny. Jde jen o to, v jakém poměru a jak často je jíme.
Takže nejde mluvit o zdravém nebo nezdravém jídle, spíš o zdravém či nezdravém jídelníčku."

Hurá.

Tak ještě recept, kdybyste to náhodou chtěl někdo zkusit:

Sušenky: 120g hladké mouky, 40g kakaa, čtvrt lžičky sody, špetka soli, 100g másla, 80g cukru: smíchat, vyválet, vykrájet.
Krém: 100ml smetany ke šlehání, 100g hořké a 100g mléčné čokolády, rozpustit, smíchat, nechat schladnout, namazat
(sežrat)


Dobrou noc

Fotky (MĚ!)

1. října 2014 v 19:59


Kdo je nejdůležitější člověk na fotce? Na koho se díváte první, když si prohlížíte fotky?
Dětičky? Partnery? Maminky? Ale kdepak milánkové, hledáte sami sebe, dobře to vím, protože to děláme všichni. (Jo a pak pronesete něco jako: No já zas vypadám, ale TOBĚ to tu fakt sluší - ten dodatek slouží k zamaskování toho, že jak vypadají ostatní nás vlastně vůbec nezajímá. )

U těhle fotek si na nic takovýho hrát nemusím, protože jsem na nich já - díky skvělému fotografu Lukášovi (a jeho ještě skvělejší ženě, která mu nejen přitáhla foťák, ale zároveň se postarala o 50pct návštěvnosti pondělní hodiny - takže jsem měla celé DVĚ klientky!! No, nebylo zrovna narváno.) Poznáte, kdo byla ta druhá zachránkyně? Je na fotce!)



Jinak jsem zjistila, že před objektivem se automaticky snažím cvičit výrazně líp než jindy. Přesně, ladně, plynule, dokonale. Takže fotografa na každou hodinu! (A ještě něco: když se sama prohlížím na fotce, vždycky je to nedocenitelná příležitest k sebereflexi. Před zrdcadlem prostě nikdy tak dobře nevidím, jak ŠÍLENÝ mám vlasy, blbý triko, atd.)






Jo a ještě ubezpečuju, že žádný další fotograf už nepříjde, takže můžete s klidem přijít vy.
Těším se na další hodinu.

Dobrou noc.