Napůl ne!

12. září 2014 v 20:30
Vyčerpává, unavuje, způsobuje špatnou náladu. Při cvičení, ve vztazích, při úklidu, vaření i čtení Maxipsa Fíka. Co? Mluvím o polovičatosti. Cokoliv, co dělám jen tak napůl, je ve finále daleko únavnější, než kdybych se do toho pořádně opřela. Znáte to? Zametáte, aby bylo zameteno - ale ten roh za křeslem elegantním obloukem obkroužíte /přece s tím křeslem nebudete hýbat!/. Čtete si, ale po chvíli zjistíte, že vůbec netušíte, co se odehrálo na posledních dvou stránkách, protože jste myšlenkami mimo. A mohli bychom pokračovat do aleluja.

Třeba dneska. Dneska ráno bylo doopravdy hnusně. Den, kdy to úplně poslední, do čeho se vám chce, je vůbec vstát. Den, kdy ještě se zavřenýma očima přemýšlíte, jak by to všechno dneska šlo trochu ošidit. Jenže nemám to štěstí - nebo neštěstí? - zůstat pod peřinou a nechat se vytrvalým bubnováním deště do oken znovu ukolébat do sladkého nevědomí. Musím ven. Život je někdy tak krutý.
A ejhle. Realita všedního rána, která z úhlu ostře vymezeného polštářem, peřinou a přivřenými víčky vypadá tak nevábně, ve skutečnosti není zdaleka tak hrozná - no možná prostě mezi patláním rohlíčků a lezením pod stolem v /marné/ snaze najít lichou ponožku nejstaršího syna je jakákoliv jiná myšlenka než na to, že za deset minut musíme vypadnout nedosažitelným luxusem. Ale díky bohu za to. Jakmile se hektickým ránem zahřeju, jde to všechno daleko líp, než bych čekala
Snažím se se neflákat, ačkoliv samotný pohled na monotonní provazce vody crčící z nebe k tomu přímo vybízí: při cvičení, při hraní s dětma /nečíst u toho potají smsky je někdy taaak těžký. Zvlášť když sedíte už 20minut pod klavírem a jste mamut chycený do pasti./ Při telefonování s mámou /poslouchat pozorně!/, tankování nafty /nesnáším čekání u stojanu. Nesnáším!! Ale je samozřejmě výhodnější to přežít dneska, naplnit plnou nádrž a nemuset to absolvovat příští týden zas./ Při venčení Piškota /ano, obešla jsem Ladronku 2x, přestože je furt odporně/. Přes ten humus venku mám nakonec docela fajn náladu, znáte to, prostě dobrej pocit, že ste ten dnešek dali a ani moc nepodváděli...

A teď střih. Je půl devátý večer, děcka uložený a já mám nachystaný žehlení a vypeckovaný švestky na koláč a taky jsem chtěla vytřít...Ale už se mi fakt nechce, protože toho dneska bylo dost a jsem celkem jetá...Jakže jsem to říkala? Žádná polovičatost? Přesně tak. Než abych se teď pinožila s mopem, zívala nad koláčem a hrbila se nad žehlením, vyhlašuju konec pracovní doby a relax. A protože nic se nemá dělat napůl, ani zaslouženě relaxovat, otvírám si uruqvayský tannat merlot, kesu oříšky, otvírám notebook a nořím se do slastného zabíjení času pomocí studování podzimní módy mé oblíbené značky zabalená do báječně telplé deky. Pointu dnešního blogu si dáte dohromady sami - kdyžtak si přečtěte nadpis.

Dobrou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama